เนื้อความทั้งข้อ
[๓๑๙] พระผู้มีพระภาคจึงได้ตรัสดังนี้ว่า ดูกรภิกษุทั้งหลาย ภิกษุใน
ธรรมวินัยนี้ เป็นผู้ประกอบด้วยศรัทธา ศีล สุตะ จาคะ ปัญญา เธอมีความ
ปรารถนาอย่างนี้ว่า โอหนอ เราเมื่อตายไปแล้ว พึงเข้าถึงความเป็นสหายแห่ง
กษัตริย์มหาศาลเถิด ดังนี้ก็มี เธอจึงตั้งจิตนั้น อธิษฐานจิตนั้น เจริญจิตนั้น
ความปรารถนาและวิหารธรรมเหล่านั้น อันเธอเจริญแล้วอย่างนี้ ทำให้มากแล้ว
อย่างนี้ ย่อมเป็นไปเพื่อความสำเร็จในภาวะนั้น ดูกรภิกษุทั้งหลาย นี้มรรค นี้
ปฏิปทา เป็นไปเพื่อความสำเร็จในความเป็นสหายแห่งกษัตริย์มหาศาล ฯ
ภควา เอตทโวจ✎ ร่าง
Bhagavā etadavoca:
The Buddha said this:
อิธ ภิกฺขเว ภิกฺขุ สทฺธาย
สมนฺนาคโต โหติ สีเลน สมนฺนาคโต โหติ สุเตน สมนฺนาคโต โหติ
จาเคน สมนฺนาคโต โหติ ปญฺญาย สมนฺนาคโต โหติ ฯ✎ ร่าง
“Idha, bhikkhave, bhikkhu saddhāya samannāgato hoti, sīlena samannāgato hoti, sutena samannāgato hoti, cāgena samannāgato hoti, paññāya samannāgato hoti.
“Take a mendicant who has faith, ethics, learning, generosity, and wisdom.
อ้างอิงPTS 3.100
ตสฺส
เอวํ โหติ✎ ร่าง
Tassa evaṁ hoti:
They think:
อโห วตาหํ กายสฺส เภทา ปรมฺมรณา ขตฺติยมหาสาลานํ
วา ๒- สหพฺยตํ อุปปชฺเชยฺยนฺติ ฯ✎ ร่าง
‘aho vatāhaṁ kāyassa bhedā paraṁ maraṇā khattiyamahāsālānaṁ sahabyataṁ upapajjeyyan’ti.
‘If only, when my body breaks up, after death, I would be reborn in the company of well-to-do aristocrats!’
โส ตํ จิตฺตํ ปทหติ ๓- ตํ
จิตฺตํ อธิฏฺฐาติ ตํ จิตฺตํ ภาเวติ ฯ✎ ร่าง
So taṁ cittaṁ dahati, taṁ cittaṁ adhiṭṭhāti, taṁ cittaṁ bhāveti.
They settle on that thought, stabilize it, and develop it.
ตสฺส เต สงฺขารา จ วิหารา
จ เอวํ ภาวิตา เอวํ พหุลีกตา ตตฺรูปปตฺติยา สํวตฺตนฺติ ฯ✎ ร่าง
Tassa te saṅkhārā ca vihārā ca evaṁ bhāvitā evaṁ bahulīkatā tatrupapattiyā saṁvattanti.
Those choices and meditations of theirs, developed and cultivated like this, lead to rebirth there.
อยํ
ภิกฺขเว มคฺโค อยํ ปฏิปทา ตตฺรูปปตฺติยา สํวตฺตติ ฯ✎ ร่าง
Ayaṁ, bhikkhave, maggo ayaṁ paṭipadā tatrupapattiyā saṁvattati.
This is the path and the practice that leads to rebirth there.