เนื้อความทั้งข้อ
[๑๑๔๐] ภิกษุย่อมเจริญอิทธิบาทอันประกอบด้วยวิมังสาสมาธิและปธานสังขาร ดังนี้
ว่า วิมังสาของเราจักไม่ย่อหย่อนเกินไป ไม่ต้องประคองเกินไป ไม่หดหู่ในภายใน ไม่ฟุ้งซ่านไป
ภายนอก และเธอมีความสำคัญในเบื้องหลังและเบื้องหน้าอยู่ว่า เบื้องหน้าฉันใด เบื้องหลังก็ฉัน
นั้น เบื้องหลังฉันใด เบื้องหน้าก็ฉันนั้น เบื้องล่างฉันใด เบื้องบนก็ฉันนั้น เบื้องบนฉันใด
เบื้องล่างก็ฉันนั้น กลางวันฉันใด กลางคืนก็ฉันนั้น กลางคืนฉันใด กลางวันก็ฉันนั้น เธอมี
ใจเปิดเผย ไม่มีอะไรหุ้มห่อ อบรมจิตให้สว่างอยู่.
วีมํสาสมาธิปธานสงฺขารสมนฺนาคตํ อิทฺธิปาทํ
ภาเวติ✎ ร่าง
Vīmaṁsāsamādhippadhānasaṅkhārasamannāgataṁ iddhipādaṁ bhāveti—
inquiry, and active effort.
อ้างอิงฉัฏฐสังคายนา 27.338
อิติ เม วีมํสา น จ อติลีนา ภวิสฺสติ น จ อติปคฺคหิตา
ภวิสฺสติ น จ อชฺฌตฺตํ สงฺขิตฺตา ภวิสฺสติ น จ พหิทฺธา
วิกฺขิตฺตา ภวิสฺสติ✎ ร่าง
iti me vīmaṁsā na ca atilīnā bhavissati, na ca atippaggahitā bhavissati, na ca ajjhattaṁ saṅkhittā bhavissati, na ca bahiddhā vikkhittā bhavissati.
They think: “My inquiry won’t be too lax or too tense. And it’ll be neither constricted internally nor scattered externally.”
ปจฺฉาปุเร สญฺญี จ วิหรติ✎ ร่าง
Pacchāpuresaññī ca viharati—
And they meditate perceiving before and behind:
ยถา ปุเร ตถา
ปจฺฉา ยถา ปจฺฉา ตถา ปุเร✎ ร่าง
yathā pure tathā pacchā, yathā pacchā tathā pure;
as before, so behind; as behind, so before;
ยถา อโธ ตถา อุทฺธํ ยถา อุทฺธํ
ตถา อโธ✎ ร่าง
yathā adho tathā uddhaṁ, yathā uddhaṁ tathā adho;
as below, so above; as above, so below;
ยถา ทิวา ตถา รตฺตึ ยถา รตฺตึ ตถา ทิวา✎ ร่าง
yathā divā tathā rattiṁ, yathā rattiṁ tathā divā.
as by day, so by night; as by night, so by day.
อิติ
วิวเฏน เจตสา อปริโยนทฺเธน สปฺปภาสํ จิตฺตํ ภาเวติ ฯ✎ ร่าง
Iti vivaṭena cetasā apariyonaddhena sappabhāsaṁ cittaṁ bhāveti.
And so, with an open and unenveloped heart, they develop a mind that’s full of radiance.’