เนื้อความทั้งข้อ
แปลไทย ฉบับหลวง
บาลีอักษรไทย
[๓๘๗] เมื่อพระผู้มีพระภาคตรัสอย่างนี้แล้ว สกุลุทายีปริพาชกกราบทูลพระผู้มี-
*พระภาคว่า ข้าแต่พระองค์ผู้เจริญ ภาษิตของพระองค์แจ่มแจ้งนัก ข้าแต่พระองค์ผู้เจริญ ภาษิต
ของพระองค์แจ่มแจ้งนัก เปรียบเหมือนบุคคลหงายของที่คว่ำเปิดของที่ปิด บอกทางแก่คน
หลงทาง หรือตามประทีปในที่มืด ด้วยหวังว่า ผู้มีจักษุจักเห็นรูปดังนี้ฉันใด พระผู้มีพระภาค
ทรงประกาศธรรมโดยอเนกปริยาย ฉันนั้นเหมือนกัน ข้าแต่พระองค์ผู้เจริญ ข้าพระองค์นี้ขอ
ถึงพระผู้มีพระภาคพระธรรมและพระภิกษุสงฆ์ว่าเป็นสรณะ ข้าแต่พระองค์ผู้เจริญ ขอข้าพระองค์
พึงได้บรรพชาอุปสมบทในสำนักของพระผู้มีพระภาคเถิด.
▴ ย่อ
เอวํ วุตฺเต สกุลุทายิ ปริพฺพาชโก ภควนฺตํ เอตทโวจ✎ ร่าง
Evaṁ vutte, sakuludāyī paribbājako bhagavantaṁ etadavoca:
When he had spoken, Sakuludāyī said to the Buddha,
อ้างอิง ฉัฏฐสังคายนา 13.241
อภิกฺกนฺตํ ภนฺเต อภิกฺกนฺตํ ภนฺเต✎ ร่าง
“abhikkantaṁ, bhante, abhikkantaṁ, bhante.
“Excellent, sir! Excellent!
เสยฺยถาปิ ภนฺเต นิกฺกุชฺชิตํ
วา อุกฺกุชฺเชยฺย ปฏิจฺฉนฺนํ วา วิวเรยฺย มูฬฺหสฺส วา มคฺคํ
อาจิกฺเขยฺย อนฺธกาเร วา เตลปชฺโชตํ ธาเรยฺย จกฺขุมนฺโต
รูปานิ ทกฺขนฺตีติ ๑- เอวเมว ภควตา อเนกปริยาเยน ธมฺโม
ปกาสิโต✎ ร่าง
Seyyathāpi, bhante, nikkujjitaṁ vā ukkujjeyya, paṭicchannaṁ vā vivareyya, mūḷhassa vā maggaṁ ācikkheyya, andhakāre vā telapajjotaṁ dhāreyya: ‘cakkhumanto rūpāni dakkhantī’ti; evamevaṁ bhagavatā anekapariyāyena dhammo pakāsito.
As if he were righting the overturned, or revealing the hidden, or pointing out the path to the lost, or lighting a lamp in the dark so people with clear eyes can see what’s there, the Buddha has made the teaching clear in many ways.
เอสาหํ ภนฺเต ภควนฺตํ สรณํ คจฺฉามิ ธมฺมญฺจ
ภิกฺขุสงฺฆญฺจ✎ ร่าง
Esāhaṁ, bhante, bhagavantaṁ saraṇaṁ gacchāmi dhammañca bhikkhusaṅghañca.
I go for refuge to the Buddha, to the teaching, and to the mendicant Saṅgha.
ลเภยฺยาหํ ภนฺเต ภควโต สนฺติเก ปพฺพชฺชํ
ลเภยฺยํ อุปสมฺปทนฺติ ฯ✎ ร่าง
Labheyyāhaṁ, bhante, bhagavato santike pabbajjaṁ, labheyyaṁ upasampadan”ti.
Sir, may I receive the going forth, the ordination in the Buddha’s presence?”