‹ กลับ
โปตลิยสูตร
เล่ม ๑๓ — มัชฌิมนิกาย มัชฌิมปัณณาสก์ · ข้อ 53 · ม.ม. ๑๓/๖๖๐ ↗
👁 การแสดงผล
แตะเพื่อเปิด/ปิดแต่ละส่วน
เนื้อความทั้งข้อ
[๕๓] ดูกรคฤหบดี เปรียบเหมือนราวป่าใหญ่ ในที่ไม่ไกลบ้านหรือนิคม ต้นไม้ ในราวป่านั้น พึงมีผลรสอร่อย ทั้งมีผลดก แต่ไม่มีผลหล่นลง ณ ภาคพื้นสักผลเดียว บุรุษ ผู้ต้องการผลไม้ พึงเที่ยวมาเสาะแสวงหาผลไม้ เขาแวะยังราวป่านั้น เห็นต้นไม้อันมีผลรสอร่อย มีผลดกนั้น เขาพึงคิดอย่างนี้ว่า ต้นไม้นี้มีผลรสอร่อย มีผลดก แต่ไม่มีผลหล่นลง ณ ภาคพื้น สักผลเดียว แต่เรารู้เพื่อขึ้นต้นไม้ ไฉนหนอ เราพึงขึ้นต้นไม้นี้แล้วกินพออิ่ม และห่อพกไปบ้าง เขาขึ้นต้นไม้นั้นแล้ว กินจนอิ่ม และห่อพกไว้ ลำดับนั้น บุรุษคนที่สองต้องการผลไม้ถือขวาน อันคมเที่ยวมาเสาะแสวงหาผลไม้ เขาแวะยังราวป่านั้นแล้ว เห็นต้นไม้ มีผลรสอร่อย มีผลดกนั้น เขาพึงคิดอย่างนี้ว่า ต้นไม้นี้มีผลรสอร่อย มีผลดก แต่ไม่มีผลหล่นลง ณ ภาคพื้นสักผลเดียว และเราก็ไม่รู้เพื่อขึ้นต้นไม้ ไฉนหนอ เราพึงตัดต้นไม้นี้แต่โคนต้น แล้วกินพออิ่ม และห่อพก ไปบ้าง เขาพึงตัดต้นไม้นั้นแต่โคนต้น ฉันใด ดูกรคฤหบดี ท่านจะสำคัญความข้อนั้นเป็นไฉน บุรุษคนโน้นซึ่งขึ้นต้นไม้ก่อนนั้น ถ้าแลเขาไม่รีบลง ต้นไม้นั้นจะพึงล้มลง หักมือ หักเท้า หรือ หักอวัยวะน้อยใหญ่แห่งใดแห่งหนึ่งของบุรุษนั้น บุรุษนั้นพึงถึงตายหรือถึงทุกข์ปางตาย เพราะ ต้นไม้นั้นล้มเป็นเหตุ? เป็นอย่างนั้น พระองค์ผู้เจริญ. ดูกรคฤหบดี อริยสาวกก็ฉันนั้นแล ย่อมพิจารณาเห็นดังนี้ว่า กามทั้งหลาย พระผู้มีพระภาคตรัสว่า เปรียบด้วยผลไม้ มีทุกข์มาก มีความคับแค้นมาก ในกามนี้มีโทษอย่างยิ่ง ครั้นเห็นโทษแห่งกามนี้ตามความเป็นจริง ด้วยปัญญาอันชอบอย่างนี้แล้ว ย่อมเว้นขาดซึ่งอุเบกขา ที่มีความเป็นต่างๆ อาศัยความเป็นต่างๆ แล้วเจริญอุเบกขาที่มีความเป็นอารมณ์เดียว อาศัย ความเป็นอารมณ์เดียว อันเป็นที่ดับความถือมั่นโลกามิส โดยประการทั้งปวง หาส่วนเหลือมิได้.
เทียบรายประโยค (22 ประโยค)
mn54:21.1 #
เสยฺยถาปิ คหปติ คามสฺส วา นิคมสฺส วา อวิทูเร ติพฺโพ วนสณฺโฑ✎ ร่าง
Seyyathāpi, gahapati, gāmassa vā nigamassa vā avidūre tibbo vanasaṇḍo.
“Suppose there was a dense forest grove not far from a town or village.
อ้างอิงPTS 1.367 · สยามรัฐ 13.45 · พุทธชยันตี 11.50
mn54:21.2 #
ตตฺรสฺส รุกฺโข สมฺปนฺนผโล จ อุปฺปนฺนผโล จ น จาสฺสุ กานิจิ ผลานิ ภูมิยํ ปติตานิ✎ ร่าง
Tatrassa rukkho sampannaphalo ca upapannaphalo ca, na cassu kānici phalāni bhūmiyaṁ patitāni.
And there was a tree laden with fruit, yet none of the fruit had fallen to the ground.
mn54:21.3 #
อถ ปุริโส อาคจฺเฉยฺย ผลตฺถิโก ผลคเวสี ผลปริเยสนํ จรมาโน✎ ร่าง
Atha puriso āgaccheyya phalatthiko phalagavesī phalapariyesanaṁ caramāno.
And along came a person in need of fruit, wandering in search of fruit.
mn54:21.4 #
โส ตํ วนสณฺฑํ อชฺโฌคาเหตฺวา ตํ รุกฺขํ ปสฺเสยฺย สมฺปนฺนผลญฺจ อุปฺปนฺนผลญฺจ✎ ร่าง
So taṁ vanasaṇḍaṁ ajjhogāhetvā taṁ rukkhaṁ passeyya sampannaphalañca upapannaphalañca.
Having plunged deep into that forest grove, they’d see that tree laden with fruit.
mn54:21.5 #
ตสฺส เอวมสฺส✎ ร่าง
Tassa evamassa:
They’d think:
mn54:21.6 #
อยํ โข รุกฺโข สมฺปนฺนผโล จ อุปฺปนฺนผโล จ นตฺถิ จ กานิจิ ผลานิ ภูมิยํ ปติตานิ✎ ร่าง
‘ayaṁ kho rukkho sampannaphalo ca upapannaphalo ca, natthi ca kānici phalāni bhūmiyaṁ patitāni.
‘That tree is laden with fruit, yet none of the fruit has fallen to the ground.
mn54:21.7 #
ชานามิ โข ปนาหํ รุกฺขํ อภิรุยฺหิตุํ✎ ร่าง
Jānāmi kho panāhaṁ rukkhaṁ ārohituṁ.
But I know how to climb a tree.
mn54:21.8 #
ยนฺนูนาหํ อิมํ รุกฺขํ อภิรุยฺหิตฺวา ๕- ยาวทตฺถญฺจ ขาเทยฺยํ อุจฺฉงฺคญฺจ ปูเรยฺยนฺติ✎ ร่าง
Yannūnāhaṁ imaṁ rukkhaṁ ārohitvā yāvadatthañca khādeyyaṁ ucchaṅgañca pūreyyan’ti.
Why don’t I climb the tree, eat as much as I like, then fill my pouch?’
mn54:21.9 #
โส ตํ รุกฺขํ อภิรุยฺหิตฺวา ยาวทตฺถญฺจ ขาเทยฺย อุจฺฉงฺคญฺจ ปูเรยฺย✎ ร่าง
So taṁ rukkhaṁ ārohitvā yāvadatthañca khādeyya ucchaṅgañca pūreyya.
And that’s what they’d do.
mn54:21.10 #
อถ ทุติโย ปุริโส อาคจฺเฉยฺย ผลตฺถิโก ผลคเวสี ผลปริเยสนํ จรมาโน ติณฺหํ กุธารึ ๑- อาทาย✎ ร่าง
Atha dutiyo puriso āgaccheyya phalatthiko phalagavesī phalapariyesanaṁ caramāno tiṇhaṁ kuṭhāriṁ ādāya.
And along would come a second person in need of fruit, wandering in search of fruit, carrying a sharp axe.
mn54:21.11 #
โส ตํ วนสณฺฑํ อชฺโฌคเหตฺวา ๒- ตํ รุกฺขํ ปสฺเสยฺย สมฺปนฺนผลญฺจ อุปฺปนฺนผลญฺจ✎ ร่าง
So taṁ vanasaṇḍaṁ ajjhogāhetvā taṁ rukkhaṁ passeyya sampannaphalañca upapannaphalañca.
Having plunged deep into that forest grove, they’d see that tree laden with fruit.
mn54:21.12 #
ตสฺส เอวมสฺส✎ ร่าง
Tassa evamassa:
They’d think:
mn54:21.13 #
อยํ รุกฺโข สมฺปนฺนผโล จ อุปฺปนฺนผโล จ นตฺถิ จ กานิจิ ผลานิ ภูมิยํ ปติตานิ✎ ร่าง
‘ayaṁ kho rukkho sampannaphalo ca upapannaphalo ca, natthi ca kānici phalāni bhūmiyaṁ patitāni.
‘That tree is laden with fruit, yet none of the fruit has fallen to the ground.
mn54:21.14 #
น โข ปนาหํ ชานามิ รุกฺขํ อภิรุยฺหิตุํ✎ ร่าง
Na kho panāhaṁ jānāmi rukkhaṁ ārohituṁ.
But I don’t know how to climb a tree.
mn54:21.15 #
ยนฺนูนาหํ อิมํ รุกฺขํ มูลโต เฉตฺวา ยาวทตฺถญฺจ ขาเทยฺยํ อุจฺฉงฺคญฺจ ปูเรยฺยนฺติ✎ ร่าง
Yannūnāhaṁ imaṁ rukkhaṁ mūlato chetvā yāvadatthañca khādeyyaṁ ucchaṅgañca pūreyyan’ti.
Why don’t I chop this tree down at the root, eat as much as I like, then fill my pouch?’
mn54:21.16 #
โส ตํ รุกฺขํ มูลโต ฉินฺเทยฺย✎ ร่าง
So taṁ rukkhaṁ mūlatova chindeyya.
And so they’d chop the tree down at the root.
mn54:21.17 #
ตํ กึ มญฺญสิ คหปติ✎ ร่าง
Taṁ kiṁ maññasi, gahapati,
What do you think, householder?
mn54:21.18 #
อมุโก ๔- โส ๕- ปุริโส ปฐมํ รุกฺขํ อารุโฬฺห สเจ โข โส น ขิปฺปเมว โอโรเหยฺย ๖- ตสฺส โส รุกฺโข ปปตนฺโต หตฺถํ วา ภญฺเชยฺย ๗- ปาทํ วา ภญฺเชยฺย อญฺญตรํ วา อญฺญตรํ ๘- วา องฺคปจฺจงฺคํ ภญฺเชยฺย โส ตโตนิทานํ มรณํ วา นิคฺคจฺเฉยฺย มรณมตฺตํ วา ทุกฺขนฺติ ฯ✎ ร่าง
amuko yo so puriso paṭhamaṁ rukkhaṁ ārūḷho sace so na khippameva oroheyya tassa so rukkho papatanto hatthaṁ vā bhañjeyya pādaṁ vā bhañjeyya aññataraṁ vā aññataraṁ vā aṅgapaccaṅgaṁ bhañjeyya, so tatonidānaṁ maraṇaṁ vā nigaccheyya maraṇamattaṁ vā dukkhan”ti?
If the first person, who climbed the tree, doesn’t quickly come down, when that tree fell wouldn’t they break their hand or arm or other major or minor limb, resulting in death or deadly suffering for them?”
mn54:21.19 #
เอวํ ภนฺเต ฯ✎ ร่าง
“Evaṁ, bhante”.
“Yes, sir.”
mn54:21.20 #
เอวเมว โข คหปติ อริยสาวโก อิติ ปฏิสญฺจิกฺขติ✎ ร่าง
“Evameva kho, gahapati, ariyasāvako iti paṭisañcikkhati:
“In the same way, a noble disciple reflects:
mn54:21.21 #
รุกฺขผลูปมา กามา วุตฺตา ภควตา พหุทุกฺขา พหูปายาสา อาทีนโว เอตฺถ ภิยฺโยติ✎ ร่าง
‘rukkhaphalūpamā kāmā vuttā bhagavatā bahudukkhā bahupāyāsā, ādīnavo ettha bhiyyo’ti.
‘With the simile of the fruit tree the Buddha said that sensual pleasures give little gratification and much suffering and distress, and they are all the more full of drawbacks.’
mn54:21.22 #
เอวเมตํ ยถาภูตํ สมฺมปฺปญฺญาย ทิสฺวา ยายํ อุเปกฺขา นานตฺตา นานตฺตสิตา ตํ อภินิวชฺเชตฺวา ยายํ อุเปกฺขา เอกตฺตา เอกตฺตสิตา ยตฺถ สพฺพโส โลกามิสุปาทานา อปริเสสา นิรุชฺฌนฺติ ตเมว อุเปกฺขํ ภาเวติ ฯ✎ ร่าง
Evametaṁ yathābhūtaṁ sammappaññāya disvā yāyaṁ upekkhā nānattā nānattasitā taṁ abhinivajjetvā yāyaṁ upekkhā ekattā ekattasitā yattha sabbaso lokāmisūpādānā aparisesā nirujjhanti tamevūpekkhaṁ bhāveti.
Having truly seen this with right understanding, they shun equanimity based on diversity and develop only the equanimity based on unity, where all kinds of grasping to the worldly pleasures of the flesh cease without remainder.
‹ กลับสารบัญ เล่ม ๑๓ — มัชฌิมนิกาย มัชฌิมปัณณาสก์
ความน่าเชื่อถือ: ✓ ทางการ 🤖 AI จับคู่ ✎ ร่าง — "ร่าง" คือจับคู่อัตโนมัติ อาจคลาดเคลื่อน ยังไม่ตรวจทาน