เนื้อความทั้งข้อ
แปลไทย ฉบับหลวง
บาลีอักษรไทย
[๖๓๕] ดูกรภิกษุทั้งหลาย ประการอื่นยังมีอีก ศาสดาเป็นผู้อนุเคราะห์
แสวงหาประโยชน์เกื้อกูล อาศัยความเอ็นดูแสดงธรรมแก่สาวกทั้งหลายว่า นี่เพื่อ
ประโยชน์เกื้อกูลแก่พวกเธอ นี่เพื่อความสุขแก่พวกเธอ เหล่าสาวกของศาสดานั้น
บางพวกย่อมไม่ฟังด้วยดี ไม่เงี่ยโสตสดับ ไม่ตั้งจิตรับรู้ และประพฤติหลีกเลี่ยง
คำสอนของศาสดา บางพวกย่อมฟังด้วยดี เงี่ยโสตสดับ ตั้งจิตรับรู้ ไม่ประพฤติ
หลีกเลี่ยงคำสอนของศาสดา ดูกรภิกษุทั้งหลาย ในข้อนั้น ตถาคตไม่เป็นผู้ชื่นชม
ไม่เสวยความชื่นชม ทั้งไม่เป็นผู้ไม่ชื่นชม ไม่เสวยความไม่ชื่นชม เว้นทั้งความ
ชื่นชมและความไม่ชื่นชมทั้งสองอย่างนั้นแล้ว เป็นผู้วางเฉย ย่อมมีสติสัมปชัญญะ
อยู่ ดูกรภิกษุทั้งหลาย นี้ เราเรียกว่าการตั้งสติประการที่ ๒ ที่พระอริยะเสพ
ซึ่งเมื่อเสพชื่อว่า เป็นศาสดาควรเพื่อสั่งสอนหมู่ ฯ
▴ ย่อ
ปุน จปรํ ภิกฺขเว สตฺถา สาวกานํ ธมฺมํ เทเสติ
อนุกมฺปโก หิเตสี อนุกมฺปํ อุปาทาย✎ ร่าง
Puna caparaṁ, bhikkhave, satthā sāvakānaṁ dhammaṁ deseti anukampako hitesī anukampaṁ upādāya:
The next case is when the Teacher teaches Dhamma to his disciples out of kindness and sympathy:
อิทํ โว หิตาย อิทํ โว
สุขายาติ ฯ✎ ร่าง
‘idaṁ vo hitāya, idaṁ vo sukhāyā’ti.
‘This is for your welfare. This is for your happiness.’
ตสฺส เอกจฺเจ สาวกา น สุสฺสุยนฺติ น โสตํ
โอทหนฺติ น อญฺญา จิตฺตํ อุปฏฺฐเปนฺติ โวกฺกมฺม จ สตฺถุ
สาสนา วตฺตนฺติ ฯ✎ ร่าง
Tassa ekacce sāvakā na sussūsanti, na sotaṁ odahanti, na aññā cittaṁ upaṭṭhapenti, vokkamma ca satthusāsanā vattanti;
And some of their disciples don’t want to listen. They don’t actively listen or try to understand. They proceed having turned away from the Teacher’s instruction.
เอกจฺเจ สาวกา สุสฺสุยนฺติ โสตํ โอทหนฺติ
อญฺญา จิตฺตํ อุปฏฺฐเปนฺติ น จ โวกฺกมฺม สตฺถุ สาสนา
วตฺตนฺติ ฯ✎ ร่าง
ekacce sāvakā sussūsanti, sotaṁ odahanti, aññā cittaṁ upaṭṭhapenti, na ca vokkamma satthusāsanā vattanti.
But some of their disciples do want to listen. They actively listen and try to understand. They don’t proceed having turned away from the Teacher’s instruction.
ตตฺร ภิกฺขเว ตถาคโต น เจว อตฺตมโน ๑- โหติ
น จ อตฺตมนตํ ปฏิสํเวเทติ น จ อนตฺตมโน โหติ น จ
อนตฺตมนตํ ปฏิสํเวเทติ✎ ร่าง
Tatra, bhikkhave, tathāgato na ceva anattamano hoti, na ca anattamanataṁ paṭisaṁvedeti;
In this case the Realized One is not unhappy,
อตฺตมนตญฺจ✎ ร่าง
na ca attamano hoti, na ca attamanataṁ paṭisaṁvedeti.
nor is he happy.
อนตฺตมนตญฺจ✎ ร่าง
Anattamanatā ca attamanatā ca—
ตทุภยํ
อภินิวชฺเชตฺวา อุเปกฺขโก วิหรติ สโต สมฺปชาโน✎ ร่าง
tadubhayaṁ abhinivajjetvā upekkhako viharati sato sampajāno.
Shunning both unhappiness and happiness, he remains equanimous, mindful and aware.
อิทํ วุจฺจติ
ภิกฺขเว ทุติยํ สติปฏฺฐานํ ยทริโย เสวติ ยทริโย เสวมาโน สตฺถา
คณมนุสาสิตุมรหติ ฯ✎ ร่าง
Idaṁ vuccati, bhikkhave, dutiyaṁ satipaṭṭhānaṁ yadariyo sevati, yadariyo sevamāno satthā gaṇamanusāsitumarahati.
This is the second case in which the Noble One cultivates the establishment of mindfulness.