เนื้อความทั้งข้อ
[๖๓๖] ดูกรภิกษุทั้งหลาย ประการอื่นยังมีอีก ศาสดาเป็นผู้อนุเคราะห์
แสวงหาประโยชน์เกื้อกูล อาศัยความเอ็นดูแสดงธรรมแก่สาวกทั้งหลายว่า นี่เพื่อ
ประโยชน์เกื้อกูลแก่พวกเธอ นี่เพื่อความสุขแก่พวกเธอ เหล่าสาวกของศาสดานั้น
ย่อมฟังด้วยดี เงี่ยโสตสดับ ตั้งจิตรับรู้ ไม่ประพฤติหลีกเลี่ยงคำสอนของศาสดา
ดูกรภิกษุทั้งหลาย ในข้อนั้น ตถาคตเป็นผู้ชื่นชม เสวยความชื่นชม และไม่
ระคายเคือง ย่อมมีสติสัมปชัญญะอยู่ ดูกรภิกษุทั้งหลาย นี้ เราเรียกว่าการตั้ง
สติประการที่ ๓ ที่พระอริยะเสพ ซึ่งเมื่อเสพชื่อว่า เป็นศาสดาควรเพื่อสั่งสอนหมู่
ข้อที่เรากล่าวดังนี้ว่า และพึงทราบการตั้งสติ ๓ ประการที่พระอริยะเสพ ซึ่งเมื่อ
เสพชื่อว่าเป็นศาสดาควรเพื่อสั่งสอนหมู่ นั่น เราอาศัยเหตุนี้ กล่าวแล้ว ฯ
ปุน จปรํ ภิกฺขเว สตฺถา สาวกานํ ธมฺมํ เทเสติ
อนุกมฺปโก หิเตสี อนุกมฺปํ อุปาทาย✎ ร่าง
Puna caparaṁ, bhikkhave, satthā sāvakānaṁ dhammaṁ deseti anukampako hitesī anukampaṁ upādāya:
The next case is when the Teacher teaches Dhamma to his disciples out of kindness and sympathy:
อ้างอิงPTS 3.222 · สยามรัฐ 14.409 · พุทธชยันตี 12.468
อิทํ โว หิตาย อิทํ โว
สุขายาติ ฯ✎ ร่าง
‘idaṁ vo hitāya, idaṁ vo sukhāyā’ti.
‘This is for your welfare. This is for your happiness.’
ตสฺส สาวกา สุสฺสุยนฺติ โสตํ โอทหนฺติ อญฺญา
@เชิงอรรถ: ๑ ม. น เจว อนตฺตมโน โหติ น จ อนตฺตมนตํ ปฏิสํเวเทติ น จ อตฺตมโน โหติ น@จ อตฺตมนตํ ปฏิสํเวเทติ อนตฺตมนตา จ อตฺตมนตา จ ...
จิตฺตํ อุปฏฺฐเปนฺติ น จ โวกฺกมฺม สตฺถุ สาสนา วตฺตนฺติ ฯ✎ ร่าง
Tassa sāvakā sussūsanti, sotaṁ odahanti, aññācittaṁ upaṭṭhapenti, na ca vokkamma satthusāsanā vattanti.
And their disciples want to listen. They actively listen and try to understand. They don’t proceed having turned away from the Teacher’s instruction.
ตตฺร ภิกฺขเว ตถาคโต อตฺตมโน เจว โหติ อตฺตมนตญฺจ
ปฏิสํเวเทติ อนวสฺสุโต จ วิหรติ สโต สมฺปชาโน✎ ร่าง
Tatra, bhikkhave, tathāgato attamano ceva hoti, attamanatañca paṭisaṁvedeti, anavassuto ca viharati sato sampajāno.
In this case the Realized One is happy, he does feel happiness. He remains unfestering, mindful and aware.
อิทํ วุจฺจติ
ภิกฺขเว ตติยํ สติปฏฺฐานํ ยทริโย เสวติ ยทริโย เสวมาโน สตฺถา
คณมนุสาสิตุมรหติ ฯ✎ ร่าง
Idaṁ vuccati, bhikkhave, tatiyaṁ satipaṭṭhānaṁ yadariyo sevati, yadariyo sevamāno satthā gaṇamanusāsitumarahati.
This is the third case in which the Noble One cultivates the establishment of mindfulness.
ตโย สติปฏฺฐานา ยทริโย เสวติ ยทริโย
เสวมาโน สตฺถา คณมนุสาสิตุมรหตีติ✎ ร่าง
‘Tayo satipaṭṭhānā yadariyo sevati, yadariyo sevamāno satthā gaṇamanusāsitumarahatī’ti—
‘The Noble One cultivates the establishment of mindfulness in three cases, by virtue of which they are a Teacher worthy to instruct a group.’
อิติ ยนฺตํ วุตฺตํ อิทเมตํ
ปฏิจฺจ วุตฺตํ ฯ✎ ร่าง
iti yaṁ taṁ vuttaṁ idametaṁ paṭicca vuttaṁ.
That’s what I said, and this is why I said it.