เนื้อความทั้งข้อ
[๔๘๑] พระผู้มีพระภาคตรัสว่า ดูกรภิกษุทั้งหลาย นั้นมิใช่พราหมณ์
นั้นเป็นมารผู้มีบาป มาเพื่อกำบังตาเธอทั้งหลาย ฯ
ลำดับนั้น พระผู้มีพระภาคทรงทราบเนื้อความนั้นแล้ว จึงภาษิตพระคาถา
นี้ในเวลานั้นว่า
ผู้ใดได้เห็นทุกข์มีกามเป็นเหตุแล้ว ไฉนผู้นั้นจะพึงน้อมใจ
ไปในกามเล่า บุคคลผู้ทราบอุปธิว่า เป็นเครื่องข้องอยู่ในโลก
แล้ว พึงศึกษาเพื่อกำจัดอุปธินั้นเสีย ฯ
เนโส ภิกฺขเว พฺราหฺมโณ✎ ร่าง
“Neso, bhikkhave, brāhmaṇo.
“Mendicants, that was no brahmin.
อ้างอิงสยามรัฐ 15.174
มาโร เอโส ปาปิมา
ตุมฺหากํ วิจกฺขุกมฺมาย อาคโตติ ฯ✎ ร่าง
Māro eso pāpimā tumhākaṁ vicakkhukammāya āgato”ti.
That was Māra the Wicked who came to pull the wool over your eyes!”
อถ โข ภควา เอตมตฺถํ
วิทิตฺวา ตายํ เวลายํ อิมํ คาถํ อภาสิ✎ ร่าง
Atha kho bhagavā etamatthaṁ viditvā tāyaṁ velāyaṁ imaṁ gāthaṁ abhāsi:
Then, understanding this matter, on that occasion the Buddha spoke this verse:
โย ทุกฺขมทฺทกฺขิ ยโตนิทานํ✎ ร่าง
“Yo dukkhamaddakkhi yatonidānaṁ,
“When a personage has seen where suffering comes from
กาเมสุ โส ชนฺตุ กถํ นเมยฺย✎ ร่าง
Kāmesu so jantu kathaṁ nameyya;
how could they incline towards sensual pleasures?
อุปธึ วิทิตฺวา สงฺโคติ โลเก✎ ร่าง
Upadhiṁ viditvā saṅgoti loke,
Realizing that attachment is a chain in the world,
ตสฺเสว ชนฺตุ วินยาย สิกฺเขติ ฯ✎ ร่าง
Tasseva jantu vinayāya sikkhe”ti.
a personage would train to remove it.”
ท✎ ร่าง
Lābhā vata me, suladdhaṁ vata me,
ุ✎ ร่าง
Saṁyutta Nikāya 4.22
Linked Discourses 4.22
ติยํ สมิทฺธิสุตตํ✎ ร่าง
3. Tatiyavagga
3. Māra