เนื้อความทั้งข้อ
[๔๘๒] ข้าพเจ้าได้สดับมาแล้วอย่างนี้-
สมัยหนึ่ง พระผู้มีพระภาคประทับอยู่ที่กรุงศิลาวดี ในแคว้นสักกะ ฯ
ก็สมัยนั้นแล ท่านสมิทธิเป็นผู้ไม่ประมาท มีความเพียร มีตนอัน
ส่งไปแล้ว อยู่ในที่ใกล้พระผู้มีพระภาค ฯ
ครั้งนั้นแล ท่านสมิทธิผู้พักผ่อนอยู่ในที่ลับ มีความปริวิตกแห่งจิตเกิด
ขึ้นอย่างนี้ว่า เป็นลาภของเราดีแท้ที่เราได้พระอรหันต์ผู้ตรัสรู้เองโดยชอบ เป็น
พระศาสดาของเรา เป็นลาภของเราดีแท้ที่เราได้บวชในพระธรรมวินัย อัน
พระศาสดาตรัสดีแล้วอย่างนี้ เป็นลาภของเราดีแท้ที่เราได้เพื่อนพรหมจรรย์อันมี
ศีลมีกัลยาณธรรม ฯ
เอวมฺเม สุตํ✎ ร่าง
Samiddhisutta
With Samiddhi
เอกํ สมยํ ภควา สกฺเกสุ วิหรติ
สิลาวติยํ ฯ✎ ร่าง
Ekaṁ samayaṁ bhagavā sakkesu viharati silāvatiyaṁ.
At one time the Buddha was staying in the land of the Sakyans near Silāvatī.
อ้างอิงพุทธชยันตี 13.218
เตน โข ปน สมเยน อายสฺมา สมิทฺธิ ภควโต
อวิทูเร อปฺปมตฺโต อาตาปี ปหิตตฺโต วิหรติ ฯ✎ ร่าง
Tena kho pana samayena āyasmā samiddhi bhagavato avidūre appamatto ātāpī pahitatto viharati.
Now at that time Venerable Samiddhi was meditating not far from the Buddha, diligent, keen, and resolute.
อถ โข อายสฺมโต
สมิทฺธิสฺส รโหคตสฺส ปฏิสลฺลลีนสฺส เอวํ เจตโส ปริวิตกฺโก
อุทปาทิ✎ ร่าง
Atha kho āyasmato samiddhissa rahogatassa paṭisallīnassa evaṁ cetaso parivitakko udapādi:
Then as Venerable Samiddhi was in private retreat this thought came to his mind,
ลาภา วต เม สุลทฺธํ วต เม✎ ร่าง
“lābhā vata me, suladdhaṁ vata me,
“I’m so fortunate, so very fortunate,
ยสฺส เม สตฺถา อรหํ
สมฺมาสมฺพุทฺโธ✎ ร่าง
yassa me satthā arahaṁ sammāsambuddho.
to have a teacher who is a perfected one, a fully awakened Buddha!
ลาภา วต เม สุลทฺธํ วต เม โ✎ ร่าง
Lābhā vata me, suladdhaṁ vata me,
I’m so fortunate, so very fortunate,
ยหํ เอวํ สฺวากฺขาเต
ธมฺมวินเย ปพฺพชิโต✎ ร่าง
yvāhaṁ evaṁ svākkhāte dhammavinaye pabbajito.
to have gone forth in a teaching and training so well explained!
ลาภา วต เม สุลทฺธํ วต เม✎ ร่าง
Lābhā vata me, suladdhaṁ vata me,
I’m so fortunate, so very fortunate,
ยสฺส เม
สพฺรหฺมจาริโน ๑- สีลวนฺโต กลฺยาณธมฺมาติ ฯ✎ ร่าง
yassa me sabrahmacārino sīlavanto kalyāṇadhammā”ti.
to have spiritual companions who are ethical and of good character.”