เนื้อความทั้งข้อ
แปลไทย ฉบับหลวง
บาลีอักษรไทย
[๗๑๔] ลำดับนั้นแล พระผู้มีพระภาคได้ตรัสถามท่านพระติสสะว่า
ดูกรติสสะ ไฉนหนอ เธอจึงมานั่งเป็นทุกข์เสียใจหลั่งน้ำตาอยู่ ฯ
ท่านพระติสสะกราบทูลว่า ข้าแต่พระองค์ผู้เจริญ ภิกษุทั้งหลายกลุ้มรุม
เสียดแทงข้าพระองค์ด้วยวาจาดุจประฏัก ฯ
พ. จริงอย่างนั้น ติสสะ เธอว่าเขาข้างเดียว แต่เธอไม่อดทนต่อ
ถ้อยคำ ข้อที่เธอว่าเขาข้างเดียว ไม่อดทนต่อถ้อยคำนั้น ไม่สมควรแก่เธอผู้เป็น
กุลบุตรออกบวชเป็นบรรพชิตด้วยศรัทธา แต่ข้อที่เธอว่าเขาด้วย อดทนต่อถ้อยคำ
ได้ด้วย นั่นแล สมควรแก่เธอผู้เป็นกุลบุตรออกบวชเป็นบรรพชิตด้วยศรัทธา ฯ
▴ ย่อ
อถ โข ภควา อายสฺมนฺตํ ติสฺสํ เอตทโวจ กึ นุ
โข ตฺวํ ติสฺส เอกมนฺตํ นิสินฺโน ทุกฺขี ทุมฺมโน อสฺสูนิ
ปวตฺตยมาโนติ ฯ✎ ร่าง
“kiṁ nu kho tvaṁ, tissa, ekamantaṁ nisinno dukkhī dummano assūni pavattayamāno”ti?
“Tissa, why are you sitting there so miserable and sad, with tears flowing?”
ตถา หิ ปน มํ ภนฺเต ภิกฺขู สมนฺตา วาจาย
สนฺนิโตทเกน สญฺชมฺภรึ อกํสูติ ฯ✎ ร่าง
“Tathā hi pana maṁ, bhante, bhikkhū samantā vācāyasannitodakena sañjambharimakaṁsū”ti.
“Sir, it’s because the mendicants beset me on all sides with sneering and jeering.”
ตถา หิ ปน ตฺวํ ติสฺส วตฺตา
โน จ วจนกฺขโม✎ ร่าง
“Tathāhi pana tvaṁ, tissa, vattā no ca vacanakkhamo;
“That’s because you admonish others, but don’t accept admonition yourself.
น โข เต ตํ ติสฺส ปฏิรูปํ กุลปุตฺตสฺส
สทฺธา อคารสฺมา อนคาริยํ ปพฺพชิตสฺส ยํ ตฺวํ วตฺตา โน จ
วจนกฺขโม✎ ร่าง
na kho te taṁ, tissa, patirūpaṁ kulaputtassa saddhā agārasmā anagāriyaṁ pabbajitassa, yaṁ tvaṁ vattā no ca vacanakkhamo.
As a gentleman who has gone forth out of faith from the lay life to homelessness, it’s not appropriate for you to admonish others without accepting admonition yourself.
เอตํ โข เต ติสฺส ปฏิรูปํ กุลปุตฺตสฺส สทฺธา
อคารสฺมา อนคาริยํ ปพฺพชิตสฺส✎ ร่าง
Etaṁ kho te, tissa, patirūpaṁ kulaputtassa saddhā agārasmā anagāriyaṁ pabbajitassa:
It’s appropriate for you to
ยํ ตฺวํ วตฺตา จ อาสิ ๑-
วจนกฺขโม จาติ ฯ✎ ร่าง
‘yaṁ tvaṁ vattā ca assa vacanakkhamo cā’”ti.
admonish others and accept admonition yourself.”