กตมญฺจ ภิกฺขเว กุมฺภีลภยํ✎ ร่าง
Katamañca, bhikkhave, kumbhīlabhayaṁ?
And what, mendicants, is the danger of gharials?
อ้างอิงPTS 1.461 · สยามรัฐ 13.200 · ฉัฏฐสังคายนา 13.133
อิธ ภิกฺขเว เอกจฺโจ
กุลปุตฺโต สทฺธา อคารสฺมา อนคาริยํ ปพฺพชิโต โหติ✎ ร่าง
Idha, bhikkhave, ekacco kulaputto saddhā agārasmā anagāriyaṁ pabbajito hoti:
It’s when a gentleman has gone forth out of faith from the lay life to homelessness, thinking:
โอติณฺโณมฺหิ ชาติยา ชราย มรเณน โสเกหิ ปริเทเวหิ ทุกฺเขหิ
โทมนสฺเสหิ อุปายาเสหิ ทุกฺโขติณฺโณ ทุกฺขปเรโต✎ ร่าง
‘otiṇṇomhi jātiyā jarāya maraṇena sokehi paridevehi dukkhehi domanassehi upāyāsehi dukkhotiṇṇo dukkhapareto;
‘I’m swamped by rebirth, old age, and death; by sorrow, lamentation, pain, sadness, and distress. I’m swamped by suffering, mired in suffering.
อปฺเปวนาม
อิมสฺส เกวลสฺส ทุกฺขกฺขนฺธสฺส อนฺตกิริยา ปญฺญาเยถาติ ฯ✎ ร่าง
appeva nāma imassa kevalassa dukkhakkhandhassa antakiriyā paññāyethā’ti.
Hopefully I can make an end to this entire mass of suffering.’
ตเมนํ ตถา ปพฺพชิตํ สมานํ สพฺรหฺมจารี โอวทนฺติ อนุสาสนฺติ✎ ร่าง
Tamenaṁ tathā pabbajitaṁ samānaṁ sabrahmacārī ovadanti anusāsanti:
When they’ve gone forth, their spiritual companions advise and instruct them:
อิทํ เต ขาทิตพฺพํ อิทํ เต น ขาทิตพฺพํ อิทํ เต ภุญฺชิตพฺพํ อิทํ
เต น ภุญฺชิตพฺพํ อิทํ เต สายิตพฺพํ อิทํ เต น สายิตพฺพํ อิทํ เต
ปาตพฺพํ อิทํ เต น ปาตพฺพํ กปฺปิยํ เต ขาทิตพฺพํ อกปฺปิยํ เต
น ขาทิตพฺพํ กปฺปิยํ เต ภุญฺชิตพฺพํ อกปฺปิยํ เต น ภุญฺชิตพฺพํ
กปฺปิยํ เต สายิตพฺพํ อกปฺปิยํ เต น สายิตพฺพํ กปฺปิยํ เต
ปาตพฺพํ อกปฺปิยํ เต น ปาตพฺพํ กาเล เต ขาทิตพฺพํ วิกาเล
เต น ขาทิตพฺพํ กาเล เต ภุญฺชิตพฺพํ วิกาเล เต น ภุญฺชิตพฺพํ
กาเล เต สายิตพฺพํ วิกาเล เต น สายิตพฺพํ กาเล เต ปาตพฺพํ
วิกาเล เต น ปาตพฺพนฺติ ฯ✎ ร่าง
‘idaṁ te khāditabbaṁ, idaṁ te na khāditabbaṁ; idaṁ te bhuñjitabbaṁ, idaṁ te na bhuñjitabbaṁ; idaṁ te sāyitabbaṁ, idaṁ te na sāyitabbaṁ; idaṁ te pātabbaṁ, idaṁ te na pātabbaṁ; kappiyaṁ te khāditabbaṁ, akappiyaṁ te na khāditabbaṁ; kappiyaṁ te bhuñjitabbaṁ, akappiyaṁ te na bhuñjitabbaṁ; kappiyaṁ te sāyitabbaṁ, akappiyaṁ te na sāyitabbaṁ; kappiyaṁ te pātabbaṁ, akappiyaṁ te na pātabbaṁ; kāle te khāditabbaṁ, vikāle te na khāditabbaṁ; kāle te bhuñjitabbaṁ, vikāle te na bhuñjitabbaṁ; kāle te sāyitabbaṁ, vikāle te na sāyitabbaṁ; kāle te pātabbaṁ, vikāle te na pātabban’ti.
‘You may eat, consume, taste, and drink these things, but not those. You may eat what’s allowable, but not what’s unallowable. You may eat at the right time, but not at the wrong time.’
ตสฺส เอวํ โหติ มยํ โข ปุพฺเพ อคาริยภูตา สมานา
ยํ อิจฺฉาม ตํ ขาทาม ยํ น อิจฺฉาม น ตํ ขาทาม ยํ อิจฺฉาม ตํ ภุญฺชาม
@เชิงอรรถ: ๑ โป. ม. ยุ. ปจฺจกฺขาย หีนายาวตฺโต ฯ
ยํ น อิจฺฉาม น ตํ ภุญฺชาม ยํ อิจฺฉาม ตํ สายาม ยํ น
อิจฺฉาม น ตํ สายาม ยํ อิจฺฉาม ตํ ปิวาม ๑- ยํ น อิจฺฉาม น
ตํ ปิวาม✎ ร่าง
Tassa evaṁ hoti: ‘mayaṁ kho pubbe agāriyabhūtā samānā yaṁ icchāma taṁ khādāma, yaṁ na icchāma na taṁ khādāma; yaṁ icchāma taṁ bhuñjāma, yaṁ na icchāma na taṁ bhuñjāma; yaṁ icchāma taṁ sāyāma, yaṁ na icchāma na taṁ sāyāma; yaṁ icchāma taṁ pivāma, yaṁ na icchāma na taṁ pivāma;
They think: ‘Formerly, as laypeople, we used to eat, consume, taste, and drink what we wanted, not what we didn’t want.
กปฺปิยมฺปิ ขาทาม อกปฺปิยมฺปิ ขาทาม กปฺปิยมฺปิ
ภุญฺชาม อกปฺปิยมฺปิ ภุญฺชาม กปฺปิยมฺปิ สายาม อกปฺปิยมฺปิ
สายาม กปฺปิยมฺปิ ปิวาม อกปฺปิยมฺปิ ปิวาม กาเลปิ ขาทาม
วิกาเลปิ ขาทาม กาเลปิ ภุญฺชาม วิกาเลปิ ภุญฺชาม กาเลปิ
สายาม วิกาเลปิ สายาม กาเลปิ ปิวาม วิกาเลปิ ปิวาม✎ ร่าง
kappiyampi khādāma, akappiyampi khādāma; kappiyampi bhuñjāma, akappiyampi bhuñjāma; kappiyampi sāyāma, akappiyampi sāyāma; kappiyampi pivāma, akappiyampi pivāma; kālepi khādāma, vikālepi khādāma; kālepi bhuñjāma vikālepi bhuñjāma; kālepi sāyāma, vikālepi sāyāma; kālepi pivāma, vikālepi pivāma.
We ate and drank both allowable and unallowable things, at the right time and the wrong time.
ยมฺปิ
โน สทฺธา คหปติกา ทิวา วิกาเล ปณีตํ ขาทนียํ โภชนียํ เทนฺติ
ตตฺถปิเม มุขาวรณํ มญฺเญ กโรนฺตีติ ฯ✎ ร่าง
Yampi no saddhā gahapatikā divā vikāle paṇītaṁ khādanīyaṁ bhojanīyaṁ denti tatthapime mukhāvaraṇaṁ maññe karontī’ti.
And these faithful householders give us delicious fresh and cooked foods at the wrong time of day. But these guys imagine they can gag our mouths!’
โส สิกฺขํ ปจฺจกฺขาย
หีนายาวตฺตติ ฯ✎ ร่าง
So sikkhaṁ paccakkhāya hīnāyāvattati.
They resign the training and return to a lesser life.
อยํ วุจฺจติ ภิกฺขเว กุมฺภีลภยสฺส ภีโต สิกฺขํ
ปจฺจกฺขาย หีนายาวตฺโต ฯ✎ ร่าง
Ayaṁ vuccati, bhikkhave, kumbhīlabhayassa bhīto sikkhaṁ paccakkhāya hīnāyāvatto.
This is called one who disavows the training and returns to a lesser life because they’re afraid of the danger of gharials.
กุมฺภีลภยนฺติ โข ภิกฺขเว
โอทริกตฺตสฺเสตํ อธิวจนํ ฯ✎ ร่าง
‘Kumbhīlabhayan’ti kho, bhikkhave, odarikattassetaṁ adhivacanaṁ.
‘Danger of gharials’ is a term for gluttony.