เนื้อความทั้งข้อ
แปลไทย ฉบับหลวง
บาลีอักษรไทย
[๖๓๐] ใน ๓๖ ประการนั้น อุเบกขาอาศัยเนกขัมมะ ๖ เป็นไฉน คือ
บุคคลเมื่อทราบความไม่เที่ยง ความแปรปรวน ความคลาย และความดับของรูป
ทั้งหลายนั่นแล แล้วเห็นด้วยปัญญาชอบตามความเป็นจริงอย่างนี้ว่า รูปในก่อน
และในบัดนี้ ทั้งหมดนั้น ไม่เที่ยง เป็นทุกข์ มีความแปรปรวนเป็นธรรมดา
ย่อมเกิดอุเบกขาขึ้น อุเบกขาเช่นนี้นั้น ล่วงเลยรูปไปได้ เพราะฉะนั้น เราจึง
เรียกว่าอุเบกขาอาศัยเนกขัมมะ
บุคคลเมื่อทราบความไม่เที่ยง ความแปรปรวน ความคลาย และความดับ
ของเสียงทั้งหลายนั่นแล ...
บุคคลเมื่อทราบความไม่เที่ยง ความแปรปรวน ความคลาย และความดับ
ของกลิ่นทั้งหลายนั่นแล ...
บุคคลเมื่อทราบความไม่เที่ยง ความแปรปรวน ความคลาย และความดับ
ของรสทั้งหลายนั่นแล ...
บุคคลเมื่อทราบความไม่เที่ยง ความแปรปรวน ความคลาย และความดับ
ของโผฏฐัพพะทั้งหลายนั่นแล ...
บุคคลเมื่อทราบความไม่เที่ยง ความแปรปรวน ความคลาย และความดับ
ของธรรมารมณ์ทั้งหลายนั่นแล แล้วเห็นด้วยปัญญาชอบตามความเป็นจริงอย่างนี้ว่า
ธรรมารมณ์ในก่อนและในบัดนี้ทั้งหมดนั้น ไม่เที่ยง เป็นทุกข์ มีความแปรปรวน
เป็นธรรมดา ย่อมเกิดอุเบกขาขึ้น อุเบกขาเช่นนี้นั้น ล่วงเลยธรรมารมณ์ไปได้
เพราะฉะนั้น เราจึงเรียกว่า อุเบกขาอาศัยเนกขัมมะ เหล่านี้อุเบกขาอาศัยเนกขัมมะ
๖ ข้อที่เรากล่าวดังนี้ว่า พึงทราบทางดำเนินของสัตว์ ๓๖ นั่น เราอาศัยทาง
ดำเนินดังนี้ กล่าวแล้ว ฯ
▴ ย่อ
ตตฺถ กตมา ฉ เนกฺขมฺมสิตา อุเปกฺขา ฯ✎ ร่าง
Tattha katamā cha nekkhammasitā upekkhā?
And in this context what are the six kinds of renunciate equanimity?
อ้างอิง พุทธชยันตี 12.464
รูปานํ
เตฺวว อนิจฺจตํ วิทิตฺวา วิปริณามวิราคนิโรธํ ปุพฺเพ เจว รูปา
เอตรหิ จ สพฺเพ เต รูปา อนิจฺจา ทุกฺขา วิปริณามธมฺมาติ
เอวเมตํ ยถาภูตํ สมฺมปฺปญฺญาย ปสฺสโต อุปฺปชฺชติ อุเปกฺขา✎ ร่าง
Rūpānaṁ tveva aniccataṁ viditvā vipariṇāmavirāganirodhaṁ, ‘pubbe ceva rūpā etarahi ca sabbe te rūpā aniccā dukkhā vipariṇāmadhammā’ti evametaṁ yathābhūtaṁ sammappaññāya passato uppajjati upekkhā.
When you’ve understood the impermanence of sights—their perishing, fading away, and cessation—equanimity arises as you truly understand through right understanding that both formerly and now all those sights are impermanent, suffering, and perishable.
ยา เอวรูปา อุเปกฺขา รูปํ สา นาติวตฺตติ✎ ร่าง
Yā evarūpā upekkhā, rūpaṁ sā ativattati.
Such equanimity transcends the sight.
ตสฺมา สา อุเปกฺขา
เนกฺขมฺมสิตาติ วุจฺจติ ฯ✎ ร่าง
Tasmā sā upekkhā ‘nekkhammasitā’ti vuccati.
That’s why it’s called renunciate equanimity.
สทฺทานํ เตฺวว✎ ร่าง
Saddānaṁ tveva …
When you’ve understood the impermanence of sounds …
คนฺธานํ เตฺวว✎ ร่าง
gandhānaṁ tveva …
smells …
รสานํ เตฺวว✎ ร่าง
rasānaṁ tveva …
tastes …
โผฏฺฐพฺพานํ เตฺวว✎ ร่าง
phoṭṭhabbānaṁ tveva …
touches …
ธมฺมานํ เตฺวว อนิจฺจตํ
วิทิตฺวา วิปริณามวิราคนิโรธํ ปุพฺเพ เจว ธมฺมา เอตรหิ จ
สพฺเพ เต ธมฺมา อนิจฺจา ทุกฺขา วิปริณามธมฺมาติ เอวเมตํ ยถาภูตํ
สมฺมปฺปญฺญาย ปสฺสโต อุปฺปชฺชติ อุเปกฺขา✎ ร่าง
dhammānaṁ tveva aniccataṁ viditvā vipariṇāmavirāganirodhaṁ, ‘pubbe ceva dhammā etarahi ca sabbe te dhammā aniccā dukkhā vipariṇāmadhammā’ti evametaṁ yathābhūtaṁ sammappaññāya passato uppajjati upekkhā.
ideas—their perishing, fading away, and cessation—equanimity arises as you truly understand through right understanding that both formerly and now all those ideas are impermanent, suffering, and perishable.
ยา เอวรูปา
อุเปกฺขา ธมฺมํ สา นาติวตฺตติ✎ ร่าง
Yā evarūpā upekkhā, dhammaṁ sā ativattati.
Such equanimity transcends the idea.
ตสฺมา สา อุเปกฺขา เนกฺขมฺมสิตาติ
วุจฺจติ ฯ✎ ร่าง
Tasmā sā upekkhā ‘nekkhammasitā’ti vuccati.
That’s why it’s called renunciate equanimity.
อิมา ฉ เนกฺขมฺมสิตา อุเปกฺขา ฯ✎ ร่าง
Imā cha nekkhammasitā upekkhā.
These are the six kinds of renunciate equanimity.
ฉตฺตึส สตฺตปทา
เวทิตพฺพาติ✎ ร่าง
‘Chattiṁsa sattapadā veditabbā’ti—
‘The thirty-six positions of sentient beings should be understood.’
อิติ ยนฺตํ วุตฺตํ อิทเมตํ ปฏิจฺจ วุตฺตํ ฯ✎ ร่าง
iti yaṁ taṁ vuttaṁ idametaṁ paṭicca vuttaṁ.
That’s what I said, and this is why I said it.